Jak poznat dobrého dětského trenéra?

Ujasněte si, co očekáváte

Výběr trenéra byste měli začít tím, že si uděláte jasno, co od něj očekáváte. Pro dítě je nejdůležitější, aby ho sportovní kroužek i trenér bavili. Ostatní je na vás. Chcete, aby dítě chodilo do kroužku v rámci školy, případně nedaleko od ní? Nebo vám nebude vadit ho vozit? Případně – jak daleko? Budete mít tu hodinu, zatímco váš potomek bude na kroužku, kde strávit i vy sami? „U starších dětí už je rozhodování složitější. Je totiž potřeba odpovědět si na otázku, zda-li dáme dítě do nějakého volnočasového sportovního klubu s tím, že my ani ono nemáme ambice na žádné sportovní výsledky, nebo jestli chceme, aby se aktivně věnovalo výkonnostnímu sportu. Protože to jsou dvě úplně odlišné možnosti, a tedy i každý trenér by měl splňovat jiná kritéria,“ říká Jana Boučková z populárního celorepublikového projektu Děti na startu, který se zaměřuje na všeobecnou pohybovou přípravu dětí předškolního a mladšího školního věku.

Hledejte spíš hračičku, než autoritu

Pokud zůstaneme u dětí v předškolním a mladším školním věku, Jana Boučková doporučuje hledat trenéra, který se na hodině nebere příliš vážně a sám se dokáže proměnit tak trochu v dítě. „Nechci říct, že autorita není důležitá, ale v tomto věku ještě není tak zásadní. Setkala jsem se se spoustou dětí, které na sportovní kroužek nechtějí, protože trenér se jim zdá moc přísný.“ Proto je podle ní podstatné nalézt takového, který dokáže svou autoritu trochu upozadit a většinu času si hrát s dětmi jako se sobě rovnými.

Běžte se na hodinu sami podívat

Předchozí bod obnáší, že se budete o sportovní kroužek zajímat, a než do něj dítě závazně přihlásíte, půjdete se na hodinu podívat. Že vám pobíhání po tělocvičně stejně mnoho neřekne, protože správné skladbě sportovní hodiny nerozumíte? To nevadí. Sledujte jiné důležité věci. „Především to, jestli je trenér dobrý improvizátor. Pokud si připravil program, ale na dětech je vidět, že je moc nebaví, jak hbitě dokáže zareagovat a vyměnit aktivitu za nějakou zábavnější,“ dává vodítko Jana Boučková. Sportovní kroužky nejsou jen o sportování, ale také o socializaci a sociálních kontaktech. Což by měla být další věc, kterou je dobré si hlídat. Dívejte se, jak trenér zareaguje, pokud nějaké dítě ve skupině odmítne spolupracovat a řekne třeba, že „vedle tohoto kluka stát nechce“ nebo „s touhle holkou cvičit nebude“. Dokáže nepříjemnou situaci vyřešit, nebo se pachuť konfliktu ponese vzduchem celou hodinu?

Chtějte dobrého motivátora

Předškolní a mladší školní věk je nejdůležitější období, kdy se rozhoduje, zda dítě pohyb bude bavit i do budoucna, nebo mu spíš dá vale – třeba proto, že získá pocit, že mu sportování moc nejde. „Základní motivace k pohybu pochází samozřejmě z rodiny, ale trenéry z toho rozhodně vyloučit nelze,“ říká Jana Boučková, podle níž by měl být trenér mimo jiné také dobrý motivátor. Pokud děti třeba dělají kotoul, často v tomhle věku používají jakýkoliv styl, aby uspěly. Když nejsou pochválené, rychle je to odradí. Jak pokračuje odbornice: „Trenér by měl povzbuzovat, i když provedení není stoprocentní. Věty jako „no vidíš, už to skoro bylo, ještě zkus tohle a tohle, a bude to perfektní“ fungují jako zázrak.“ Obecně podle ní vždycky platí, že i méně obratné děti se dají v určitých částech hodin vyzdvihnout, a hlavně se s nimi dá pracovat tak, aby se jako horší vůbec necítily a měly motivaci se snažit.

Hlídejte si certifikaci

Chcete-li svého potomka svěřit do rukou profesionála, zajímejte se o to, zda trenér takovým opravdu je. To znamená, že nevede děti jenom proto, že ho to baví, ale že má potřebné vzdělání, certifikaci, nějaký čas už se oboru věnuje a neustále se vzdělává. Nebojte se poptat se na něj přímo v klubu. „Jinak se pracuje s dětmi předškolními, jinak s dětmi školními. Věkové zákonitosti a správná sportovní zátěž dětí mají jistá pravidla, která by trenér měl znát,“ říká Jana Boučková a dodává: „Samozřejmě že schopnost empatie a vztah k dětem nenahradí sebelepší škola ani vzdělávací kurz, na druhou stranu je dobré vědět, jestli se vašemu potomkovi věnuje profesionál, který ví, co dělá.“

Spoléhejte na dětskou zkušenost

Stejně jako u dospěláků, i u dítěte je nejdůležitější kritérium, jak si s trenérem „sedne“. „U dětí v tomhle věku je obrovská výhoda, že je hodina buď baví, nebo nebaví, jsou buď nadšené, nebo znuděné. O svých pocitech moc nepřemýšlejí. Jednak jsou na nich vidět a také vám většinou upřímně řeknou svůj názor,“ říká Jana Boučková. Pokud je dítě nadšené či dokonce po hodině prohlásí: „Ne, já ještě nechci domů!“ pak máte jasno, že jste natrefili na správný sportovní kroužek i skvělého kouče.