Veďte své děti k rozvíjení kreativity a technické zdatnosti

Jestliže se domníváte, že kreativita je dobrá akorát pro lidi angažované v umění a kultuře, nemáte tak docela pravdu. Je totiž zdrojem pokroku a zlepšování v každé sféře lidské činnosti, ať už se bavíme o zmiňovaném umění, nebo třeba o vědě, technice, podnikání či řemeslných oborech. Pokud bude váš potomek touto vlastností vybaven, umožní mu to lépe se realizovat a bude také snadněji dosahovat vytyčených cílů, profesních i osobních. Uplatní ji při aktivním, neotřelém řešení problémů, vymýšlení plánů a v celé řadě jiných tvůrčích aktivit. Průzkumy ukazují, že nejpodstatnější vliv při rozvíjení uvedených schopností pochází právě z rodiny, proto neusněte na vavřínech a podpořte tento vývoj, dokud si dítě teprve formuje osobnost a je velmi otevřené vůči podnětům přicházejícím zvenčí.

Konstruktérské úlohy procvičují kreativitu i polytechnickou zdatnost

Skvělý prostor pro fantazii a zároveň trénink jemné motoriky nabízejí různé konstruktérské úlohy a stavebnice. „V psychomotorickém vývoji dětí školního věku mají nezastupitelnou úlohu klasické stavebnice. Stavěním podle přiloženého návodu nebo vytvářením vlastních stavebnic děti nejen získají polytechnickou zdatnost, ale posílí také svou kreativitu. Mezi takové jistě patří stavebnice Alexander Malý konstruktér – Policie, jež se perfektně hodí jako dárek i pro pro každého začínajícího i pokročilého malého konstruktéra,“ říká Marcel Pech, marketingový manažer jednoho z největších českých i slovenských distributorů hraček pro děti Pexi s.r.o. Hlavní kovové konstrukce jsou doplněny o plastové potištěné dílky, které propůjčují stavebnici patřičnou realističnost. Dokončený stroj je dostatečně pevný, a je tak možné zapojit jej do různých dětských her.

Smysluplná zábava pro naše ratolesti

Obecně je důležité dát zvláště malému dítěti dostatek prostoru pro objevování. Dopřejte mu volnost při zkoumání, co všechno svět nabízí, jak je možné se zabavovat a z čeho lze získat potěšení. Samozřejmě tu není řeč o absolutní libovůli; děti rovněž potřebují jasně stanovené mantinely, v rámci kterých se mohou svobodně pohybovat. Ty menší poznávají okolní svět nejraději tak, že vše osahávají či ochutnávají. Nebuďte tedy přehnaně úzkoprsí a před běloskvoucím, nezašpiněným oblečkem upřednostněte raději to, aby dítě získalo vlastní, nepřenositelnou zkušenost s předměty a tím, jaké jsou, k čemu slouží a kdy nám mohou třeba uškodit. Taktéž každé rozbité koleno je k něčemu dobré – neumírá se na něj a je zdrojem ponaučení pro příště. Kupujte mu také kromě „hotových“ hraček ty, se kterými musí sám ještě aktivně pracovat – skládat je, stavět, spojovat, nebo kde se dá využít představivost při budování něčeho vlastního, odpovídajícího našim představám (např. stavění hradu z písku nebo zoo ZOO pro zvířátka s ohrádkami z knížek).

Chyba, jíž se rodiče často dopouštějí, je snaha o vnucení „dospěláckých“ návodů na řešení. Příliš své ratolesti usměrňujeme a snažíme se je navést, aby používaly námi zavedené, ozkoušené postupy a aby myslely v souladu s našimi zaběhlými představami. To je však škoda, neboť tak zbytečně dětem určujeme hranice a limitujeme jejich přirozený potenciál, který zůstává nevyužit. Anebo hůře – takový přístup může nadělený talent od přírody zadusit už v zárodku.