S Editou Randovou nejen o festivalu Tóny nad městy

Začátek Vaší profesionální kariéry prý nebyl vůbec snadný, jak jste se dostala ke zpívání?

To je pravda. Po ukončení Střední ekonomické školy jsem pracovala jako referentka letového provozu. Táhlo mě to k hudbě, ve které jsem viděla svoji budoucnost, a tak jsem si platila soukromé hodiny klavíru a operního zpěvu. Nejdříve jsem dostala příležitost zpívat v Hudebním divadle v Karlíně. Takže krok od operety nebyl tak velký. Podařilo se mi proměnit můj sen ve skutečnost. Na mé cestě mě provázeli skvělé profesorky již zemřelé Milada Musilová a Marta Boháčová.

Není to také tím, že uplatňujete své motto: „Člověk dokáže to, co od sebe očekává“?

Tahle slova, jsem někde četla, ale jsou pravdivá a platí skutečně pro každého. Já jsem očekávala a stále ještě očekávám od sebe hodně.

Carnegie Hall je cílem každého zpěváka, cítíte to také tak?

Dostat se tam není úplně jednoduché. Já sama jsem se o to snažila několik let. Ale to vystoupení ve vás pak nechá zážitek na celý život, zaplaví vás neuvěřitelný pocit štěstí. Sál má jedinečný genius loci. Je to neopakovatelné.

K opeře patří i znalost jazyků, jaké jazyky ovládáte Vy?

Znalost jazyků je důležitá pro každého operního zpěváka, když cestujete za vystoupeními do zahraničí. Kromě italštiny ovládám angličtinu a španělštinu, pasivně také ruštinu a němčinu. Na vystoupeních zpívám v deseti jazycích, měla jsem i koncert, kdy jsem zpívala v čínštině.

Svět operních div je nejen o zpěvu, ale také o oblečení. Jak si vybíráte róby?

Sama si vybírám, co mi vyhovuje, přemýšlím, co mi bude slušet, jak se v tom budu cítit na jevišti. Nejdříve přijdu za módní návrhářkou, která mi dané šaty připravuje, se svojí představou a spolu pak dáme dohromady konečnou podobu šatů.

V letošním roce se bude konat další ročník festivalu Tóny nad městy. Mohla byste nám říci na co se můžeme těšit?

Letošní šestnáctý ročník festivalu je rozložen do pěti koncertů. Festival bude zahájen 13. října orchestrálním koncertem v Mariánských Lázních, o čtyři dny později je plánován koncert v Ústí nad Orlicí, 4. listopadu je koncert v žižkovském Atriu v Praze, 14. listopadu je na programu další pražský koncert v kostele sv. Šimona a Judy a festival končí koncertem v Městském divadle v Děčíně 22. listopadu.