10+1 rada pro bezstarostnou dovolenou s dětmi u vody

1. Čím dříve se dítě naučí plavat, tím lépe

Pobývat u vody s plavcem, anebo neplavcem, je velký rozdíl. Proto – máte-li ještě nyní možnost, přihlaste potomka do kurzu plavání, kde se naučí nezbytným plaveckým základům a získá pocit jistoty.

2. Dospělí musí mít domluvená „pravidla hlídání“

Paradoxně někdy vznikají nebezpečné situace právě tehdy, kdy je dospělých na hlídání dětí hodně, ale nestanoví si mezi sebou jasná pravidla, kdo a kdy na děti dohlíží… Ve větší skupině dospělých vždy hrozí, že hlídají všichni a zároveň nikdo. I když malým dětem přesně pojmenujete, co smí a co nesmí, může se stát, že domluvu nedodrží. Většinou to není tím, že by byly neposlušné, ale že se v zápalu hry prostě zapomenou. Hlídat u vody předškolní děti po celou dobu pobytu ve vodě je nezbytné.

3. Do vody jen s doprovodem rodičů

Každé dítě musí vědět, že do vody smí jenom v doprovodu rodičů. Tuto informaci je dítěti nutné vštěpovat co nejdříve. Je to stejné jako pohyb po chodníku po městě. Tam je to také bezpečné, ale u kraje či u přechodu musí dítě vždy počkat na rodiče.

4. Děti hlásí každé vzdálení se z místa

Dětem bychom měli vštěpovat, že nám mají oznámit, kdykoli se chtějí vzdálit od vody. Předejdeme tak planému poplachu, když odejdou třeba na záchod či na houpačku, a my je najednou ztratíme z dohledu.

5. Nejprve osvěžení, až pak ponoření

Děti by si měly zapamatovat, že před samotným vstupem do vody se musí nejprve osvěžit, to znamená zlehka opláchnout vodou. Předejdeme tak tomu, aby se vrhly do vody uřícené ze hry nebo rozpálené od sluníčka…

6. Na matraci pozor!

Nafukovací matrace skýtá nekonečné možnosti zábavy. Může ale být i zrádná. Děti ji rády podplouvají, schovávají se pod ní… Proto je třeba být neustále ve střehu, a pokud nevidíte dětskou hlavičku na hladině, ujistit se, že jde opravdu o hru, a že dítě není schované pod matrací přece jenom nepřiměřeně dlouhou dobu.

7. Do neznámé vody raději opatrně

„Zjistěte si přesně, kde je jaká hloubka, a informujte o tom své děti. Pokud si nejste stoprocentně jisti, je vždy lepší do vody z loďky jenom slézt nebo skákat po nohách, než skočit šipku. I když je skok do neznámé vody součástí metodické řady při výuce plavání, v neznámé vodě ho nedělejte. Vždy bude bezpečnější opatrnější vstup,“ zdůrazňuje Štěpánka Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

8. I hloubka hraje roli

Je spousta výborných plavců, kteří bravurně plavou v mělkých vodách. Stačí jim ale říci, že je pod nimi hloubka vody tři metry a všechny plavecké dovednosti se někam vytratí. Může se to stát i vašemu dítěti. Cítíte, že je ve vodě stále nesvé? Že nemá takovou radost jako jindy? Možná ho činí nejistým právě hloubka vody. Pomozte mu nejistotu překonat tím, že ho budete doprovázet, společně zkoušet různé hloubky vody a plavat s ním. Dítě samo pozná, kdy se už na hlubší vodu cítí.

9. Polední spánek – prevence spálení

I když děti pečlivě mažete ochranným prostředkem s vysokým faktorem, v průběhu poledních hodin by nikdy neměly pobývat na přímém slunci. Zkuste je naučit polední siestě a jděte si společně s nimi po obědě lehnout. Možná neusnou, ale odpočinou si a největší sluneční žár přečkají v chládku. Velké opatrnosti je třeba u nejmladších dětí. Zkušenost je taková, že s malinkým dítětem v letním období u moře se pohybujete na pláži v ranních a pak v pozdně odpoledních hodinách. Mezi 11 až 16 hodinou je lepší být mimo dosah slunečních paprsků.

10. Lékárničku s sebou

Pro pocit jistoty je dobré mít s sebou u vody základní zdravotnickou výbavu. Součástí lékárničky by měl být sprej na případné neodhadnutí síly slunečních paprsků, kapky do očí, vyzkoušený prostředek na průjem či zácpu, kapky na zvýšenou teplotu, chladivé gely na štípnutí komárů či medúz, tinktura na odřeniny. Vyplatí se přibalit i repelent.

…a 1 tip navíc

Rybník není bazén

„Bazénové děti“ jsou fenoménem dnešní doby. Pokud tedy půjdete v létě s předškolním dítětem, které je zvyklé plavat v bazénu, k rybníku či jiné přírodní nádrži, můžete být jeho reakcí překvapeni. Dítě má ale na respekt z tmavé vody právo. Na nás pak je, abychom mu tyto obavy pomohli překonat. Ale jak? „Především tím, že nepodceníme přípravu na břehu, a také tím, že na něj nebudeme spěchat,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová a radí: „Věnujte s radostí větší časový úsek pohybu na břehu u vody. Stačí zapojit aklimatizační hry, kdy je dítě ve vodě pouze po kotníky. Můžete na sebe stříkat vodu, hrát na honěnou, vyprávět si, co je na druhém břehu, pozorovat vážky či hnízdící kachny. Nechte dítěti čas a nepopohánějte ho. Zapojujte hry postupně do hlubší vody a dítě tak formou zábavy samo udělá pokroky.“